Míša prochází poslední dny nemocí, na kterou dle vlastních slov jen tak nezapomene...Při pohledu na něj není těžké mu to uvěřit. WC je jeho druhou ložnicí, suchary (to jsou takoví příbuzní řízků z východu) potom tím jediným, co je schopen požít...jak píší géniové Šimek s Grossmanem - teplota 41,7 není žádný velký hic, zvláště pro ty, co mají rádi léto, ale fakt, že mi chvílemi přestalo tlouct srdce, mě nutil k zamyšlení...Zkrátka a dobře jsme o víkendu zrušili se slzou v oku oseckou Portu i konkurs Zahrady v Bohnicích. Zdraví leadera je pro nás přeci jen krapet důležitější a Míšovi to během halucinací stejně nikdy moc nešlo...Povolával do zbraně zbytek kapely, bouchal, seč mohl, do svého lože a  řval, že jsme příliš zásadoví, ale všichni jsme to s vědomím, že s bratry Kropáčkovými umíme 8 písní, z nichž 6 zpívá právě Michal, přičítali saharským teplotám jeho těla.

V neděli jsme už ale odvolávat nemohli. V Kamenickém Šenově na nás čekala delegace z Mexika, která sem v rámci družby zavítala. Odmítnout hraní by znamenalo potopit osadního kamaráda Jaroslava Střelku snad ještě níže než ke dnu. Situaci a koncert zachránil velitel textové dílny Slávek Janoušek, kterému patří za jeho neplánovanou účast velký dík. O zbytek galavečera se muselo postarat netradiční duo Vaňková-Horák, které ušilo pro tento čas dohromady více než horkou jehlou  8 songů. K tragedii naštěstí nedošlo a nakonec jsme se dokonce stali první českou kapelou, které křtil cd Mexičan - stal se jím pan Alberto z Mexico City. Spolu s ním pak slivovicí Karlose Markytána poléval nosič zmiňovaný Slávek. Zlitou desku jsme odevzdali jako symbol spojení dvou poměrně odlišných národů do mexických rukou. Z dosud neznámých důvodů si potom 6 zástupců delegace "Je to tak nutný" koupilo. O turné po Karibiku zatím nevyjednáváme, ale řekněte...tušil někdy někdo, že se Zhasni dostanou přes oceán? (kh)