Ivo Viktorin jiz nemuze dospat, az usedne 8. srpna za pulty a roztoci druhou, verme dlouhohrajici, desku Zhasni. Ze prehanime? A kdo ne, pratele, kdo ne?
Jak dravý pták
co šeptá si s topolem
čeká a čeká
až přijde ta chvíle
Posnídá mák
a pak v letu nad polem
napne svá křídla
ve vší své síle…
Své touhy nevázat
ani já nechci
skrývat svou vášeň
co ve mně si zpívá
Jak to mám dokázat?
Chybí tu svědci…
že lásku vidí
jen ten, kdo se dívá…
V houslovém futrálu
schovám si vzpomínky
básničky napsané
na starých novinách
pak v tmavém portálu
zastavím hodinky
až přijdeš uvěřím
a ztratím se v lavinách
