Ivo Viktorin jiz nemuze dospat, az usedne 8. srpna za pulty a roztoci druhou, verme dlouhohrajici, desku Zhasni. Ze prehanime? A kdo ne, pratele, kdo ne?
V kavárně Na věčnosti
neznají zavírací den
každý den noví hosti
jinak bez významnějších změn
připíjet na zdraví
je koneckonců k smíchu
grácie čarokráso
zbývá happyend…
Převozník mezi břehy
dopíjí z láhve fernet stock
ztratíte zbytek něhy
když připluje k vám napřesrok
po noci řeka mrazí
a v krajinách nicoty
ztrácí se jednou pro vždy
i naše životy…
Smrt je prý o naději
káže pan farář v kostele
andělé v bílém rouchu
ráno nás tahaj z postele
na tisíc hroznů víry
kdekterý je lhář
pravda od nepaměti
ukrývá svou tvář…
V kavárně Na věčnosti
možná se sejdem pospolu
Lautrec i Afrodité
přisednou s námi ke stolu
reservé pro všechny
a vína plný džbán
jak jednou práh překročíš
ke stolu jsi zván…
